Etnografie a její význam
Etnografie neboli národopis je věda zabývající se zvyky, tradicemi, lidovou kulturou, stravou, oděvem, architekturou atp. Zjednodušeně řečeno studuje vše, co je spojeno s lidmi - s národem. Ale nejen co je již historicky za námi, etnografie studuje i současný život lidí. Její význam a důležitost v této společnosti má hned 3 opodstatnění:
- na základě prozkoumání historických údajů má poučit člověka, aby se případně vyvaroval chyb, nebo naopak využil již v historii ověřených věcí)
- má za úkol zaznamenat tradice a zvyky v současnosti
- výstupy z tohoto oboru mají potěšit (tímto posledním bodem se zásadně liší od historie - ta člověka nikdy potěšit nemůže, "pouze" zaznamenává a poučuje)
* * *
Krátká úvaha nad důležitostí etnografie
Etnografie (národopis) a etnologie se řadí mezi obory společenských a historických věd. Vyučuje se na filozofických fakultách, tedy dá se považovat do určité míry také jako filozofická věda. Její význam je pro společnost velký. Avšak bohužel, lidé si u našeho oboru nejčastěji uvědomují význam převážně z té komerční stránky. Je krásné, když se pohádka natočí v malebném skanzenu, nebo když tam uvidíte starou shrbenou babičku v pracovním kroji, jak svými nemocnými rukami předvádí lidem to, co jí bylo kdysi běžné a nyní to považujeme za raritu nebo něco zajímavého. Je pravdou, že doba jde kupředu, proto se nesnažíme o to, abychom stále aktivně dodržovali lidové obyčeje a rituály, když už pro jisté přírodní a kulturní jevy máme exaktnější vysvětlení. Naši předkové ještě neměli ty poznatky, a z těchto důvodů nejčastěji vznikly mimo jiné různé magické praktiky nebo zvyky. Nebýt jejich práce a cesty k poznání, tak ani my bychom dnes neměli takové poznatky. A stále bychom nerozuměli cizím kulturám nebo přírodním živlům. Jeden moudrý pán často hovoří o tom, že i my jsme nositeli štafety poznání. A nedělejme si iluze, že třeba za takových 20-30 let se mladá generace bude na náš způsob života dívat jako na zastaralý, nemoderní a primitivní. Pro nás osobně, a tím pádem také pro celou společnost bude přínosnější, když si budeme vážit toho, co naši předkové dokázali z mála udělat. Např. atmosféra v klasické roubence/dřevěnici je často příjemnější, než v moderních domech s užitím převážně kovových a skelných materiálů. A jelikož si to lidé začínají čím dál více uvědomovat, tak svá tzv. letní obydlí často uzpůsobují do selských rustikálních stylů. Nebo návrat k BIO stravě není nic jiného, než touha po domácí vypěstované zelenině a chovu domácích zvířat. Možná by to některé naše předky potěšilo, jiné by to mohlo pobavit, že jakou cestou jsme se to vydali, když jsme se velkým obloukem opět vrátili na „startovní čáru“, a pak by možná byli ještě takoví, kteří by po předešlých ústrcích a znevažování, neměli z tohoto uvědomění ani radost.
Etnografie už pár desetiletí pracuje s tzv. kulturním relativismem, který se zaměřuje na to, co je přirozené jaké kultuře. Nemusíme však chodit ani za hranice České a Slovenské republiky. I v rámci našich krajů najdeme různé způsoby života, ke kterým nejsme vždy dostatečně tolerantní a naopak jsme někdy až nadmíru tolerantní k někomu, kdo nás svojí existencí třeba i ohrožuje. Poznatky etnografů a etnologů by měly být více přístupny laické veřejnosti, aby si měli možnost sami vytvořit názor na potřebnost tohoto oboru. Abychom jim k tomu dali pádné argumenty a nenechali náš obor padnout.
Veronika Macková, 10.8.2015
