Etnografie jako historická věda?
Někteří lidé si pod pojmem etnografie/etnologie vybaví historické budovy např. z konce předminulého století, které jsou k vidění ve skanzenech, kroje, tradiční řemesla a kachlová kamna. Bohužel není ojedinělé, že lidé neví, co obor znamená, anebo si myslí, že se věnujeme nejvyšší čínské sopce Etna.
Nejprve chci objasnit, jaký je rozdíl mezi etnografií a etnologií. Etnografie je praktický výkon – sběr dat a informací, vizuální dokumentace atp. Etnologie je zase teoretická vědní disciplína, která se věnuje všeobecnějším informacím, které nejčastěji díky etnografii může dedukovat či indukovat. Etnologie je sama o sobě vědou. Etnografický výzkum však může dělat i ne-etnolog, např. při tvorbě dokumentu také hovoříme o etnografické vizuální dokumentaci, neboť se snažíme zaznamenat život a kulturu každodennosti. A z toho pramení další důvod, proč jsem se rozhodla napsat tento krátký článek, neboť etnologie není pouze historickou vědou. Ona se stejně jako např. sociologie věnuje také současnému (tzv. synchronnímu) způsobu života. Jak lidé dnes žijí, jaké mají návyky, do jaké skupiny se sami řadí, jaký dopad na jejich život má digitální doba, co pro ně znamená rodina, syndrom prázdného hnízda, jak se vyrovnávají se stárnutím… Avšak oproti sociologii etnologie je výlučně kvalitativní vědou, kdežto sociologie používá převážně kvantitativní techniky sběru dat (dotazníky, telefonní oslovování) a často ani sociolog nezná identitu svého informátora. Etnolog se snaží proniknout víc do hloubky, kvalitativními metodami (rozhovor tváří v tvář, zúčastněné pozorování, opakované návštěvy míst, skupinové debaty) získává obsáhlejší informace (data) k vytyčenému problému. Jelikož je to časově, finančně i osobnostně náročnější, kvalitativní výzkumy jsou vždy otázkou pár desítek lidí, se kterými etnolog přichází opakovaně do kontaktu a snaží se zkoumaný problém poznat co možná nejlépe. Jelikož je kontakt mezi etnologem a jeho informátorem intenzivnější, nezřídka se musí vypořádat i s etickými otázkami, které mu mohou práci ztížit nebo překazit.
V České republice zatím stále na pražské a brněnské etnologii převládá spíše historické zaměření oboru. Buď se pracuje více s archivem, knihovnou anebo se od informátorů získávají informace o minulém způsobu života. Na Slovensku se zase univerzity snaží být v rámci etnologie více současné, přibližovat se světové kulturní antropologii/etnologii a hledat odpovědi na aktuální otázky, které ve společnosti rezonují. Oba způsoby mají své výhody i nevýhody. Dle mého názoru je pro samotný obor vhodnější zabývat se současností, kterou budeme komparovat s minulostí a závěrem vždy shrneme výsledky, ze kterých nastíníme možné východisko do budoucnosti.
Veronika Macková, 1.10.2015
* * *
Lidová architektura a současnost
Lidová architektura stále poutá oči současného člověka. Když hovořím o „lidové architektuře“, myslím tím, dřevěné stavby z venkovského prostředí z 18. a 19. století. Čím to je, že dnes má člověk na výběr z několika luxusních, drahých a technologicky velmi kvalitně propracovaných materiálů a on si stejně svoji chalupu uzpůsobí právě roubence? V současnosti je to i velmi nákladná záležitost mít šindel, došky, kachlová kamna, dřevěný nábytek, dobové nádobí apod. Je to skutečně otázka i několika milionů si takto vymodelovat dřevěnici. Ale přesto lidé neváhají a do svých rekreačních zařízení vkládají takové částky. Z vědeckého hlediska lidovou architekturu studují památkáři, historici, architekti, kunsthistorici a také etnologové. Ti dokáží prostudovat ještě dochovaná (nejlépe v in situ tzn. na původním místě) roubená stavení a případně poradit lidem, kteří si chtějí buď od základu postavit novou, podobnou chalupu, anebo opravit starou dřevěnku. I přes technologické vymoženosti lidé často na svých rekreačních chalupách, kam jezdí odpočívat, manuálně pracovat a užívat si přírodu, dokáží i několik dní žít bez internetu, televize, splachovacího záchodu a případně i teplé vody z kohoutku. A přesto si velmi odpočinou a načerpají síly do svých běžných pracovních životů. Roubená stavení mají svá veliká plus a je opravdu úctyhodné, jak naši předkové z takového mála dokázali vytvořit něco tak milého, praktického a upřímného. Dřevo je opravdu krásný materiál, a to především díky své štěpnosti. Jakmile dřevu narušíte jeho strukturu, tak vám moc dlouho nevydrží. Pokud ho však budeme štípat, tak jeho struktura zůstane zachovaná, neboť ono samo vás nepustí přes svá vlákna. Což i vysvětluje fakt, že opravdová kvalitní roubenka nikdy nebyla symetrická. Etnologové často trpí při pohledu na novodobě postavenou roubenku, kde vše je do pravých úhlů a rovných čar. Naši předkové jistě nepřemýšleli nad tím, že jednou jejich způsob bydlení bude lidem i za 200 či 300 let sloužit jako místo, kam si budou jezdit odpočívat a nasávat dobro dřevěného stavení s čerstvě upečenými buchty v kachlových kamnech.
Veronika Macková, 21.6.2012
________________________________________________________________________
Význam etnografie pro dnešní společnost
Etnografie je vědní obor, který se řadí mezi historické vědy. Přestože na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze má svou samostatnou katedru již od roku 1932 (založenou prof. Karlem Chotkem), tak se o této vědní disciplíně v široké veřejnost příliš mnoho neví. Určitě každý člověk byl alespoň jednou na nějakém folklorním představení nebo se zúčastnil (i třeba jako pozorovatel) nějakého rituálního obřadu - narození, křtiny, svatba, pohřeb apod. Proč se však tradice, zvyky, obyčeje a veškeré pozůstalosti našich předků zachovávají a kdo se tímto jevem zabývá, je už málokomu známo. Je to právě ona zmíněná etnografie. Poslání tohoto oboru má hned několik opodstatnění. Je důležité, abychom zaznamenávali a ctili si kulturu národa. Dále bychom se měli umět poučit z těchto poznatků a také se nimi těšit. Díky tomuto přístupu můžeme posunout naše poznatky a vyspělost o kus dopředu. Když zjistíme, že praní na valše je efektivní a usnadňuje to práci, tak proč stále chodit prát prádlo do potoka?! A takto to chodí ve všech oblastech lidského života. Lidská moudrost se odráží v písních, tanci, pranostikách, pohádkách, v práci – prostě ve všem, co lid produkuje -> v kultuře národa. Zaznamenávání naší kultury díky etnografům je nejenom pro nás dobrý doklad o vyspělosti, ale ani si možná někdy neuvědomujeme, jak to pomůže našim potomkům. I to, že zjistíme, že se nějakým směrem nedá nikam dojít, je v konečném důsledků, velmi pozitivní výsledek.
Veronika Macková, 4.11.2010
